Sice už jsem ze svých krásných nejdětštějších let už vyrostla a mnohé se kolem mě změnilo, přesto se musím přiznat, že spím se Sněhurkou. Pro upřesnění v povlečení se Sněhurkou. Přijde mi, že mámu chytil nakupovací amok, když jsme byli s bratrem malí, a zásoby tohoto typu máme přinejmenším na celé století. Vedle Sněhurky, jsou to přeslazená koťátka, růžoví sloníci, šmoulové a jiní.

I přes můj na takovéto manýry vysoký věk mi to nikdy nevadilo, dnes v noci jsem však zažila šok, když se na mě uculující Sněhurka objímající Bambi a poskytující azyl veverkám, králíkům a všemožným ptáčům při spánku vrhla a snažila se mě udusit. Dostala, co si zasloužila. Osm ran pěstí přímo mezi oči a nakonec byla hozena z postele na zem a zakopána pod počítačový stůl. Žádných sedm jejích kumpánů (trpaslíci), ale hned třiašedesát, k tomu tucet jejích menších dvojnic, osmnáct berušek a další králíci a medvídci naskládaní na peřině zahájili druhý útok, který byl mou maličkostí po několika minutách boje tělo na tělo odvrácen. Spokojeně jsem se uvelebila na černém polštářku s plynovou maskou a spala dál. Ráno mě probudily moje drkotající zuby a zmrzlé nožky. Sněhurka u mě navždy skončila!